Principy posilování

Stereotypy v kulturistice i v tréninku karate

Dále je tu otázka inervace svalů. Čím větší sval a pro hrubší práci určený, tím více svalových buněk připadá na jedno nervové zakončení, ze kterého přichází povel k vykonání kontrakce. Naopak v malých a specializovaných svalech má téměř každá svalová buňka své vlastní velící nervové zakončení. Opakováním pohybů nebo jejich sledu dochází k zautomatizování. Potom stačí pouze vydat povel k započetí nebo ukončení a vše další probíhá mimo naši vůli. Pohyb se tak dostal do podvědomí. Tělo tímto způsobem šetří nervový systém pro jiné důležitě činnosti. Vytváření těchto automatizovaných pohybových stereotypů je podstatou tréninku jako takového ve sportu i v profesních činnostech.

Některé činnosti je nutno natolik zautomatizovat, aby se člověk mohl soustředit pouze na to kdy je spustit nebo zastavit (např. chůze nebo rutinní činnost, při které se můžeme soustředit na jinou činnost). V bojových sportech a zejména v karate by takto měl být zautomatizován přirozený pohyb, útočné přísuny i přirozené obranné reakce na soupeřovy aktivity.

Toto zautomatizování jednotlivých prvků pak umožňuje karatistovi plně se soustředit na nejdůležitější aspekty, kterými jsou psychická koncentrace, uvolněnost a taktika boje. Při zautomatizované nebo stereotypní činnosti tělo ulevuje svalům tím způsobem, že zapojuje jednotlivé buňky (svalová vlákna) do práce střídavě, aby se mohl určitý počet vláken zotavit, zatímco ostatní konají práci. Proto nikdy dřevorubec nebo kopáč nebude mít postavu kulturisty. Někdy se pozastavujeme nad tím, jak tito lidé dokáží dlouho vykonávat tak těžkou práci. Jejich grif je právě v tom, že zapojují pouze ty svaly, které jsou k provedení pohybů nezbytně nutné a navíc tělo samo ještě u těchto vybraných svalů střídá zapojování vláken do dané činnosti.

Toto důmyslné šetření organismu však může znehodnocovat trénink jak v kulturistice, tak i v karate. Organismus si totiž bez vědomého zapojení všech svalových buněk může vytvořit výkonovou bariéru, kterou podle našeho pocitu nejsme schopni překonat nebo jí překonáváme jen těžko. V kulturistice se touto bariérou může stát buď určitá hmotnost používaného závaží nebo stagnace růstu svalu. V karate se někdy stává zdánlivě nepřekonatelnou bariéra rychlostní. Proto se musí sportovec plně soustředit na cvičení a snažit se vůlí (a maximální zátěží) zapojit do práce doslova každou svalovou buňku posilovaného svalu. Při dynamickém posilování pro účely karate to platí dvojnásob.