Moxa

Staročínská medicína využívající biologicky aktivní body na těle. Jde o léčbu akupunkturou a prohříváním, čínsky čzeň - czju.

Hieroglif čzeň se skládá ze tří částí znaku: člověk, život, vpich. V úzkém slova smyslu jde o akupunkturu (AKUS - jehla, PUNKTURE - vpich), která vznikla na jihu staré Číny v místech s teplým a vlhkým podnebím. V těchto podmínkách se tvoří mnoho hnisavých a zapálených ran, které bylo potřeba ošetřit naříznutím nebo napíchnutím, aby odtekl hnis a rány se mohly léčit. Tak vznikli i první kamenné jehly na akupunkturu (bian), což byly vlastně malé nože, skalpely a jehly kamenné doby. Úkolem léčitele při akupunktuře je vpichem jehly znovu obnovit harmonii těla i ducha zrychlením (tonizací), nebo zpomalením (sedativní) proudění energie čchi v meridiánech.

Hieroglif czju má také tři části znaku:energie, zachránit a oheň. Jde o různé druhy moxy a jejich působení (nahřátí, přehřátí a připalování) aktivních bodů. Úkolem léčby je dodat nebo uvolnit nadbytek ztracenou energii nemocnému teplem.Znak czju znamená také svým významem: dlouhotrvající, chronický. Z toho vyplívá, že prohřívání se léčili nemoce dlouhotrvající, vysilující, neměnné. Moxování využívá okolo sta aktivních bodů, tedy podstatně méně než v akupunktuře (více než třista bodů). V Japonsku, kde se prohřívání vykonává na bodech cubo, se využívá jen sedmdesátsedm bodů.

Slovo moxa pochází ze starého japonského slova "MOGUSA", což znamená "palinové vlákno". Do evropy se dostalo pravděpodobně v období mezi 16. - 18.století našeho letopočtu. Nejčastěji používaná rostlina k léčbě je tolik nepříjemný plevel na zahrádkách a parcích hojně rostoucí ARTEMISIA VULGARIS - Pelyněk černobýl.